Historie havaňáčka
|
Krátké historické shrnutí (dle standardu): Plemeno pochází z oblasti západního Středomoří a vyvinulo se ve španělských a italských přímořských oblastech. Zdá se, že tito psi byli dovezeni na Kubu italskými námořníky. Nesprávně dala nejčastěji se vyskytující hnědá barva těchto psů (tabáková) podklad legendě o tom, že plemeno pochází z Havany, hlavního města Kuby. Politické události bohužel vedly k úplnému vymizení starých krevních linií havanských psíků na Kubě. Několik psů bylo naštěstí úspěšně propašováno z Kuby – jejich potomci přežili v USA. Původ havanského psíka podle Zoily P. Guerrové, předsedkyně Kubánského klubu havanských bišonků (autorky knihy Havanský bišonek, která vyšla v nakladatelství Fortuna Print)
V 17. století se dostávali na Kubu pravděpodobně díky španělským kolonizátorům a anglickým, holandským a francouzským pirátům společenští psi typu bišonka a španělští vodní psi. Tato plemena stála pravděpodobně u zrodu kubánského plemene, které se vyvinulo pod vlivem podnebí, místních podmínek a vkusu bohatých osadníků. Tento psík byl čistě bílý s hedvábně jemnou srstí. Historie o něm hovoří jako o „blanquito de la Habana“.Do konce 18. století se tento psík rozšířil do většiny bohatých kubánských domácností. Když v 19. století skončil španělský monopol na obchod s Kubou, začali se zde usazovat převážně francouzští osadníci, kteří s sebou přinesli nejen své bohatství, kulturu, životní styl ale i své psy. Mezi všemi plemeny vévodili hlavně pudlové – starobylé francouzské plemeno, prošlechtěné již ve středověku. S příjezdem velkého počtu pudlů na Kubu začala přeměna blanquita de la Habana. Kreolští velkostatkáři zaujatí tímto nově příchozím plemenem se vrhli do dobrodružství křížení s původními blanquity ve snaze zvětšit velikost a rozšířit barevnost. Tak se postupně na scéně objevilo nové plemeno – havanský bišonek.
|
